V Česku neexistuje domov pro lidi závislé na plicním ventilátoru. Pomozte nám ho postavit. Aby měli dospělí i děti na umělé plicní ventilaci a jejich pečující rodiny místo pro život, odpočinek a důstojnost.
1 300 dárců už přispělo 1,9 mil. Kč z cílových 7 mil. Kč
Moje dcera Klára žije s ventilátorem od svých osmi let. Každý den, každou noc, nepřetržitě. Za těch dvanáct let jsme pochopili, jak strašně moc v Česku chybí místo, kde by rodiny jako ta naše nebyly samy.
Proto vznikl nápad na Domov naděje. Místo, které voní domovem. Kde se pečující mohou nadechnout a lidé na ventilaci žít důstojně.
Domácí plicní ventilace je přístroj, který dýchá za člověka. Bez něj by člověk závislý na ventilaci 24/7 nepřežil. Zároveň ale omezuje celý jeho svět i svět jeho blízkých.
Vedle postele stojí stroj, který běží ve dne i v noci. Rodina nikdy nemůže odejít jen tak. Musí být vždy někdo, kdo tomu rozumí a umí reagovat. Každý výpadek elektřiny nebo závada přístroje může být smrtelná.
Někdo ventilátor potřebuje jen na pár hodin denně, třeba jen v noci. Jiný ho potřebuje čtyřiadvacet hodin nonstop. Právě tito lidé jsou závislí na nepřetržité odborné péči, která dnes v Česku v komunitním prostředí prakticky neexistuje.
Krátkodobá ventilace se využívá po operacích nebo úrazech. Jakmile se člověk zotaví, lze ji odpojit. Dlouhodobá ventilace se týká lidí s chronickým respiračním selháním, u nichž je závislost na přístroji trvalá.
V Domově naděje se zaměříme především na lidi na invazivní plicní ventilaci. Tedy na ty, kteří mají tracheostomii a jejichž závislost na přístroji je nepřetržitá.
Každý výlet vyžaduje plánování: kde bude zásuvka, jestli přístroj přežije transport, co když se vybije záloha. Cestování je omezené, někdy skoro nemožné. I pár hodin mimo domov se mění v logistickou operaci.
K ventilátoru navíc patří celá sada dalšího vybavení. Odsávačka hlenů, protože člověk na ventilaci nemá sílu odkašlat, natož když onemocní. Záložní zdroj elektřiny. Náhradní přístroje. Sledování hodnot kyslíku v krvi. A to je jen začátek.
Ventilátor drží člověka při životě, ale zároveň omezuje celou rodinu. Neustálá přítomnost pečujícího, spousta obav a velké omezení svobody. Roky, bez přestávky.
Vše začalo jednoduchou, ale odvážnou myšlenkou. Vytvořit v České republice místo, kde mohou lidé závislí na umělé plicní ventilaci pobýt na kratší nebo delší dobu důstojně. Ne v nemocnici, ale jako doma. Mezi svými.
Nadační fond SPIRIT – dech naděje vyhlásil sbírku. Původní plán počítal s koupí a přestavbou bývalého statku v Kožlanech na Plzeňsku. Rozlehlý pozemek skoro 7 000 m², krásná myšlenka, velký potenciál.
Jenže dobrý projekt se nebojí změnit kurz, když se otevře lepší cesta. A ta se otevřela.
Podařilo se nám dojednat pronájem bývalé školy v Kamenném Újezdu u Nýřan. Objekt, který svou dispozicí a polohou odpovídá záměru mnohem lépe. Místo koupě statku v Kožlanech pronajímáme budovu od města Nýřany za symbolickou 1 Kč měsíčně na 50 let.
Abychom mohli projekt profesionálně rozvíjet a přijímat dotace, založili jsme zapsaný ústav Domov naděje. V březnu 2026 jsme podepsali nájemní smlouvu, jednáme s architekty a chystáme projektovou dokumentaci.
Cíl zůstává stejný. Jen cesta je efektivnější, reálnější a blíž k tomu, aby Domov naděje skutečně vznikl.
Důstojné ubytování plně přizpůsobené životu na ventilaci. Vlastní prostor, soukromí, zázemí. Ne nemocniční pokoj. Domov.
Krátkodobé i dlouhodobé pobyty pro ventilované klienty, s respektem k jejich přáním a potřebám. Pečujícím úlevu, klientům plnohodnotný život: výlety za kulturou, kino, besedy, setkávání v parku. Ne jen lůžko a strop.
Setkávání rodin, sdílení zkušeností, poradenství. Prostor, kde nikdo nemusí vysvětlovat, co prožívá. Vědomí, že na to nejste sami.
Vyškolený personál se specializací na umělou plicní ventilaci. Nepřetržitá péče na úrovni, která dnes v Česku v rezidenční formě neexistuje.
Rehabilitační centrum s terapiemi šitými na míru. Fyzioterapie, ergoterapie, logopedická podpora. Cíl není údržba, ale pokrok.
Na bývalém hřišti přilehlém ke škole vznikne park s altány a záhony. Ideální místo pro relax a odpočinek v zeleni. Vzduch, zeleň, klid.
Na počátku stály tři ženy, které se rozhodly změnit život lidem závislým na umělé plicní ventilaci. Klára Šimková, Miroslava Šimková a Renáta Václaviková Tunklová založily Nadační fond SPIRIT – dech naděje, který spustil veřejnou sbírku a dal celý projekt do pohybu.
Aby mohl Domov naděje růst jako profesionální organizace schopná přijímat dotace a poskytovat sociálně-zdravotní služby, Nadační fond SPIRIT – dech naděje založil Domov naděje, z.ú. Zapsaný ústav, který projekt provozně zastřešuje.
Nejsme velká nadace s velkými hráči za zády. Jsme projekt, který teprve vzniká a stojí na lidech, kteří uvěří dřív, než je vše hotové. Právě takoví dárci jsou pro nás nejcennější.
Vaše podpora teď, v této rané fázi, pomůže s tím, aby se složité projektování rekonstrukce mohlo spustit a aby začaly přípravné práce pro tuto rekonstrukci v budově C. Bez toho se nepohneme dál. Máme odhodlání a máme za zády vás. Díky tomu věříme, že se v roce 2031 otevřou dveře prvního místa v Česku, kde lidé na ventilaci budou moci nadechnout.
Částka je přibližná a je složená z darů, které dosud Nadační fond SPIRIT – dech naděje, který je zakladatelem Domova naděje, z.ú., získal od dárců přes sbírku vypsanou na Znesnáze, nebo darem přímo na transparentní účet NF. Děkujeme! Obojím způsobem je možné i nadále přispívat.